Takeshi Kitano

Pokud se řeknou slova „japonský režisér“, pak se naprosté většině lidí vybaví jedno jméno – Akira Kurasawa. Hraný film ze země vycházejícího slunce je však oblast, která výrazně přesahuje filmografii jednoho člověka. Jedná se o médium, jež mimo jiné hluboce ovlivňuje i západní kinematografii. Jistě vám něco řeknou názvy jako The Matrix, Inception Avatar nebo Hunger Games. Všechny tyto filmy mají jednu společnou vlastnost – inspirovaly se původní japonskou tvorbou.

Jedním z nejvýznamnějších japonských režisérů, jenž se dostal do hledáčku západních kritiků je Takeshi Kitano, známý též pod svou přezdívkou Beat Takeshi (ビートたけし). Kitano se narodil těsně po druhé světové válce v roce 1947 do rodiny malíře. Původně se chtěl stát inženýrem, pro své rebelské chování však byl z univerzity vyhozen. Mladý Takeshi si najde neperspektivní práci v nočním klubu, kde se též začne zajímat o komedii. Jednoho večera však hlavní komik onemocní a na scénu se dostane samotný Beat. O pár let později jej již můžeme vídat na obrazovkách japonské a posléze i zahraniční televize. S jeho nejznámějším komediálním pořadem Takeshi’s Castle jsme se mohli setkat i u nás.

Ke konci osmdesátých let však Takeshi ukazuje svou druhou tvář a se strohým výrazem a ryzí brutalitou započíná svoji režisérskou kariéru. Ačkoliv v Japonsku je znám především pro svou komedii, na západ se prezentuje ve zcela odlišném stylu. Jako jeden z hlavních zdrojů inspirace jej uvedl i samotný Quentin Tarantino. V tomto článku bych se chtěl krátce ohlédnout za filmy, jež jsem od tohoto uznávaného režiséra viděl.

Violent Cop (1989) představuje Kitanův režisérský debut. Setkáváme se zde s Takeshim coby nekompromisním poldou ražení Clinta Eastwooda. Během jednoho ze série vyšetřování zjistí, že jeho kolega Iwaki pašuje drogy. I přes tento malý nešvar se však jedná o kamaráda a když je zabit, vydává se Kitano na cestu za pomstou, jak jinak než sladkou a brutální.

Sonatine (1993) je prvním ze série filmů o Yakuze. Toto téma se objevuje ve většině Kitanovy tvorby. Zde hlavní postava zaujímá pozici ostříleného gangstera, který dostane za úkol usmířit dvě znepřátelené frakce. Všechno se však v jeden moment zvrtne a náš hrdina se skryje v chatrči na pláži, kde zachrání mladou ženu z područí místního úchyla. Náhle však zjistí, že je sledován. Jedná se o první zmíněný film, který doprovází hudba legendárního skladatele Joe Hisaishiho.

Getting Any? (1994) se od ostatních filmů v tomto výčtu velmi liší. Kitano se zde totiž vrací k ryzí komedii. Film pojednává o muži, jemuž v hlavě koluje jediná myšlenka – svést ženu v autě. Během jeho cest narazíme na naprosto šílené scény, které se snad ani nedají popsat slovy. Jedná se o solidní úvod do světa svérázné japonské komedie.

V roce 1994 postihne Kitana dopravní nehoda. Takeshi se k této události později vyjádřil ve svých memoárech, jednalo se dle jeho slov o „neúmyslný pokus o sebevraždu“. Režisér ochrne na pravou tvář, během rehabilitace však dál píše scénáře a věnuje se též malování. Výsledky obou jeho prací lze spatřit v snímku Hana-bi (1997), neboli Ohňostroj. Kitano si opět střihne roli policajta, tentokrát s tím rozdílem, že se v jeho životě posere vše, co se posrat může. Manželka mu umírá na leukémii a aby toho nebylo málo, při jedné z akcí je těžce zraněn jeho parťák Nishi a následkem zranění se dostává na invalidní vozík. Ačkoliv je náš hlavní hrdina na pokraji sil, snaží si naplno užívat života a to až do poslední chvíle.

Specifické místo v Takeshiho filmografii zaujímá film Brother (2000). Jako jediný se totiž odehrává mimo Japonsko, konkrétně v Los Angeles. Náš jakuzák se zde vmísí do multikulturního gangu, který posléze s pomocí jeho metod dobude další území. Spolu s Hana-bi se jedná o moji oblíbenou Kitanovku. Zajímavostí budiž, že Beat zde promluví plynně anglicky a ne, teď opravdu nemám na mysli scénku s „fucking Jap“.

Zatôichi (2003) je exkurzí do historického Japonska. Setkáváme se zde se slepým staříkem, jehož denním chlebem je poskytování masáží a hazard. Pod jeho poker face se však nachází zkušený bojovník. Svou sílu se rozhodne demonstrovat na seskupení, jež ovládá jednu z vesnic. Souboj může začít.

Outrage (2010) se vrací zpátky k tématice moderní yakuzy. Dostaneme se opět k omílané drogové problematice a dojde i k nesčetnému množství vražd. Víc jsem si popravdě z filmu neodnesl.

Kitano rozhodně není pro všechny. Pokud vás však jeho tvorba zaujme, můžete se těšit na osobitý mix humoru (i černého), akce i tragédie. Jestli máte zájem o japonský film, Takeshi Kitana rozhodně nevynechejte.