Animefest 2014

Inu, předminulý týden jsem se navzdory většímu vytížení končícího semestru vypravil do vzdáleného Brna na 11. ročník jistého anime conu. Ačkoliv jsem již navštívil pražské odrůdy Advik a AkiCon (kde jsem též poslední dva roky přednášel), v prostorách brněnského výstaviště jsem se ocitl poprvé (pokud tedy nepočítám dva ročníky Invexu).

Po poslední páteční školní přednášce jsem s kufrem v ruce upaloval na vlak a hlavou se mi honily nehezké představy o skoro tříhodinové jízdě v soupravě s rozdrbanými koženkovými sedačkami. Obavy se však naštěstí nevyplnily a následující dlouhou jízdu jsem strávil psaním semestrální práce.

Po příjezdu do Brna následovala tradičně nějaká ta negativní zkušenost s místním dopravním podnikem. Odložil jsem si věci v tělocvičně a vyrazil na místo dění. Po výjezdu z Prahy mi Shinji psal o jakési dlouhé frontě, já jsem naštěstí nic takového řešit nemusel. :)

V pátek jsem absolvoval parádní přednášku Vlada Pohnerta Supersized Fandom: The North American Anime Convention, která nabídla zajímavý (a zábavný) pohled na největší americké anime cony, kde ten největší má něco okolo 60 tisíc návštěvníků, tedy asi 25x tolik co zdejší Animefest. Na namačkaný Gamescom s 340k to ale nemá. Následně jsem si zašel do rotundy na streaming Zahrady slov, což je film, který mne sice nezaujal svým příběhem, nicméně po grafické stránce je opravdu velmi zdařilý. Též jsem si na stánku zakoupil velmi elegantní černé nekomimi se zlatými rolničkami a růžovými stužkami, na které kolemjdoucí mimo prostory výstaviště (a nejen oni) celkem zajímavě reagovali. Přemýšlím, že jejich zjevem obšťastním i pražskou aglomeraci.

Po delší pěší procházce jsem kolem jedné hodiny ranní zalehl do spacáku a přerušovaným spánkem se přelil do sobotního programu. Ten jsem začal první přednáškou z cyklu Japanologický koutek, Šinsengumi: realita vs. Fikce. Ta byla taková kdovíjaká, patrně protože byla cílena spíše na opačné pohlaví. Ihned poté však následovala přednáška pro o poznání širší publikum pojmenovaná Rané Japonsko. Ta byla velmi zdařilá a nabídla ucelený historický pohled, který jsem si nemohl nechat ujít.

Úderem poledne jsem se ocitl na přednášce Čerstvě z Japonska. Tato přednáška se v několika variacích a podání jiných přednášejících opakuje snad na každém conu a vždy se na ní těším. Ani tentokrát nezklamala a nabídla pohled na nejnovější šílené trendy z ostrovní země. „Víte kdo je toto? Ano, poslouchal jsem ji naposledy včera ve vlaku.“

Po skončení přednášky jsem se přesunul do herny, kde jsem strávil delší než přiměřenou dobu hraním japonského šachu Shogi, kterému jsem naprosto propadl. Potěšil mne dotaz jednoho z trenérů po mé úvodní hře, zda náhodou nehraji šachy. Odpověď, že zabíjím čas nad real-timovými strategiemi asi nepřipadala v úvahu. :)

Následkem mého nadšení z objevení tajů další deskové hry jsem bohužel zmeškal několik přednášek a dostavil se až na promítání filmu Válka knihoven: Křídla revoluce. Charakterizoval bych jej jako orwellovsky laděný sci-fi plátek, který pod vrstvou romantiky skrývá celkem zajímavý a svým způsobem aktuální příběh o cenzuře informací.

Následně jsem chtěl zajít na přednášku The Anime Erotic, nicméně to se mi kvůli naplněné kapacitě sálu bohužel nepodařilo. Přednáška Japonsko, Korea, Čína – mezinárodní vztahy v průběhu věků pak ustoupila mé nově získané závislosti. Měl jsem si nařídit budík, sigh.

Animefest pro mne skončil v neděli po intenzivním spánku zdařilou přednáškou Poválečné Japonsko, opět z cyklu japanologických přednášek. Svůj první Animefest jsem si užil, do budoucna však musím výrazně omezit svůj pobyt v herní sekci. Nakonec ještě dlužím shout-out Aurimu – ten twitter wall byl boží. :P