4 měsíce s Vitou
Nebudu nic tajit – v minulosti jsem ke konzolím PlayStation nezaujímal zrovna pozitivní postoj. Konzole z této rodiny a komunita okolo ní se mi v mnohém příčily a všechno to tak nějak završil arogantní přístup Sony v otázce marketingu toho jejich zázračného ekosystému.
V poslední době se však firma dostala do červených čísel, vyměnila půlku vedení a začala vydávat docela zajímavé hry. A protože jsem si nechtěl pořizovat sedm let starý stolní hardware v „super shite“ úpravě, padla řada na nejnovější kapesní zařízení ze stáje tohoto japonského výrobce.
Nejprve jsem chtěl vyčkat na příchod set-top boxu Vita TV, který byl odhalen v září na výstavě Tokyo Game Show, zarazil mne však výčet podporovaných titulů, mezi kterými chybí většina klíčových titulů. Navíc se ještě ani pořádně neví, zda se tato malá bílá krabička dostane na západní trh. Do toho přišel kamarád, kterému Vita ležela doma ve skříni, a nabídl mi, zda bych se jí neujal. Řekl jsem si – proč ne?
Co se hardware týče, je Vita velmi nabušený stroj. Její křemíkový repertoár zahrnuje čtyřjádrový procesor architektury ARM, půl giga RAM a výkonný grafický čip se 128 MB VRAM, který se stará o vykreslování nádherných scenérií na pětipalcovou OLED obrazovku. Po stránce I/O zde nalezneme zejména dvojici kapacitních dotykových ploch, jedné zepředu, druhé zezadu, gyroskop a podobné naklápějící se kravinky, dvojici průměrných reproduktorů, pár kamer, o jejichž kvalitě raději pomlčím, mikrofon a to nejdůležitější – fyzická tlačítka a dvojici analogů.
Po stránce ergonomie mi Vita padne do ruky mnohem lépe než nejbližší konkurence v podobě 3DS, tento klad je však vykoupen nadměrnou velikostí celého zařízení. Jednu připomínku bych však měl – dotyková ploška na zadní straně zařízení je příliš velká a většinou na ní spočinou mé prsty. V hrách, které tuto funkcionalitu využívají je pak tento fakt značně nepříjemný. Ke zpracování žádné výtky nemám, přístroj se tváří robustně a nechybí ani onen „premium feel“. Sony zkrátka hardware umí, alespoň co se prvních iterací týče.
Jedno rýpnutí si však neodpustím. Sony se opět rozhodlo znepříjemnit nám život s proprietárními paměťovými kartami. Zatímco v případě PSP se jednalo o Memory Stick, tady jde o tzv. PS Vita Memory Card. Ano, čtete správně, jedná se o karty, které vám v žádném jiném zařízení fungovat nebudou. Výrobce tvrdí, že nový formát zvolil kvůli vyšším přenosovým rychlostem, nicméně něco mi říká, že půjde o pouhý bullshit a jediné, čeho tyto karty dosahují je vyšší cena. Za největší kartu v kapacitě 32 GB jsem zaplatil nehorázných 1 300 Kč. Ouch. Samotné zařízení je však naštěstí poměrně levné a v bundlu se hrou jej seženete za čtyři tisíce.
Podobně jako starší PSP je i Vita multifunkčním zařízením. Na rozdíl od 3DS nabízí použitelné uživatelské rozhraní, které se v mnohém inspiruje u chytrých telefonů, najdeme zde i multitasking. Z nabídky aplikací využívám nejčastěji ty multimediální. Přehrávač videí umožňuje komfortní přehrávání videí ve vysokém rozlišení, poradí si však pouze s formátem MP4. Titulky jsou prý podporovány, nicméně mne se je rozchodit nepodařilo (zkoušel jsem jak přiložené .srt soubory, tak muxlng).
Hudební přehrávač je použitelný, vzhledem k velikosti zařízení však tak trošku nepraktický.Na prohlížeči obrázků není nic zajímavého a vzhledem ke kvalitám obou kamer na něj asi velmi rychle zapomenete. Nahrávání dat z PC probíhá přes specializovaný software, kterému stačí pouze ukázat adresář, ve kterém hodláte skladovat filmy, hudbu a fotky. Následně Vitu připojíte přes USB kabel nebo lokální Wi-Fi síť a můžete začít kopírovat, nebo dokonce i streamovat.
Kromě předinstalovaných aplikací pro multimédia lze z PS Store stáhnout i velmi povedenou aplikaci na YouTube a internetové rádio TuneIn. Netflix a podobné služby se bohužel v našich končinách nekonají. Svoji aplikaci před časem oznámil i Crunchyroll, její osud je však neznámý.
Z ostatních aplikací bych zmínil webový prohlížeč Netfront, který si poradí i s HTML5 videem, povedené klienty na Twitter a e-mail a Skype. Ten má takovou zvláštnost, že si sice poradí s (video)hovory, textové zprávy však vesele ignoruje. Pokud disponujete 3G verzí přístroje a smyslem pro humor, můžete si Vitu proměnit v takový moderní N-Gage.
Přejděme ale k jádru věci – ke hrám. Ač je Vita povedené multifunkční zařízení, pořád se jedná zejména o herní konzoli. Pokud holdujete hrám, ve kterých vystupují ptáci, ať už v létající či skákající variantě, pak vám asi plně postačí smartphone či tablet. Jestliže si ale potrpíte na kvalitní hratelnosti, pak má smysl o dedikovaném handheldu popřemýšlet. 3DS teď necháme stranou, případný zájemce si důvod ke koupi jistě najde (Zelda).
Jedna z věcí, která mě na Vitě zaujala je program PlayStation Plus. Dá se říct, že se zde hry nekupují, ale předplácí. Funguje to tak, že platíte každý měsíc fixní poplatek a za něj si můžete stáhnout vždy několik vybraných titulů. Pokud navíc máte i velký PlayStation, dostáváte hry i na tyto platformy (PS3, PS4). Osobně tak vlastním pouze jednu „krabicovku“ – Little Big Planet Vita, vše ostatní mám stažené právě z PS+.
Nebudu zde teď rozebírat jednotlivé hry, v podstatě se však jedná o plnohodnotné tituly, tak jak je znáte z PC či stolních konzolí. Což je jak výhoda, tak nevýhoda. Vita tak zaujme spíše ty hráče, kteří dlouho cestují hromadnou dopravou či mají například dlouhé pauzy ve škole.
V poslední části bych chtěl ještě poukázat na PlayStation Mobile. Jedná se o vývojovou a distribuční platformu, která je dostupná napříč Vitou a zařízeními s Androidem. Velkou výhodou platformy je nativní podpora klasického ovládání, to jest tlačítek a analogů, v kombinaci s modernějším „smart“ inputem. Podařilo se mi ze stránek Sony stáhnout SDK a do Vity nainstalovat runtime a debugovací aplikaci, mé pokusy zde však bohužel skončily – pro nahrávání aplikací do zařízení je nutné vlastnit tzv. publisher license, která podobně jako v případě iOS stojí $99/rok a na rozdíl od iOS je v ČR nedostupná, stejně jako celá platforma. Škoda, vznikají na to celkem zajímavé věci.
Sečteno podtrženo – Vitu bych doporučil všem, kteří si chtějí hraní na cestách patřičně užít a nebude jim vadit, že s sebou budou tahat trošičku objemnější zařízení. Pokud máte o zařízení zájem, doporučuji si s koupí pospíšit, originální model totiž bude co nevidět nahrazen verzí PCH-2000, která se jeví jako značný downgrade, zejména pak co se týče kvality zpracování a výměny OLED panelu za IPS LCD.