Jak jsem se dostal do Japonska

… aneb „ČVUTí MBD for Dummies“

Přesně za měsíc započne cesta, na kterou jsem se těšil velmi dlouhou dobu. Přesunu se o 9 000 kilometrů na východ a okusím život v nejlidnatější metropoli na světě. Vzhledem k tomu, že mne v době psaní tohoto článku všechno ještě čeká (tedy až na nekonečné papírování), rozhodl jsem se sepsat, jak na to, jste-li studentem některé z fakult pražského ČVUT a toužíte po výjezdu do vzdálených končin.

Naše univerzita nabízí v tomto ohledu velké množství možností. Kromě známého programu Erasmus, jehož prostřednictvím můžete vyjet studovat do některé ze zemí Evropské unie, můžeme využít program mimoevropských bilaterálních dohod. Celkem si lze vybrat z patnácti zemí a cca pěti dalších v rámci souvisejících programů. Jednotlivé země jsou rozděleny do třech kategorií dle poptávky a množství spolupracujících institucí. V první várce figurují destinace jako Spojené státy, Austrálie, Singapur či právě Japonsko, v další pak např. Taiwan a Jižní Korea atd. Vtip je v tom, že ke každé z těchto kategorií se váže samostatné výběrové řízení. Pokud tedy neuspějete v prvním kole, můžete zkusit svou štěstěnu v dalších dvou kolech.

V každém výběrovém řízení si můžete z nabídky příslušných zemí vybrat tři univerzity. Pokud chcete jako já do Japonska, bude tento proces velmi jednoduchý - ČVUT má v této zemi uzavřenu smlouvu pouze s univerzitou Hosei v Tokyu. Jelikož jsem o jinou destinaci neměl zájem, obsahovala má přihláška pouze tuto volbu.

Vraťme se ale na začátek podzimního semestru minulého roku. V říjnu se konala akce ISC s názvem Study Abroad Fair, kde se můžete seznámit se studenty, kteří do světa vyrazili před vámi, a vytáhnout z nich užitečné informace, kupříkladu zda se na fakultě vyučují předměty kompatibilní s vaším studijním plánem (jednotlivé fakulty mají jinak nastavené kreditové limity, do nichž se musíte vejít a také různou benevolenci, co se týče uznávaných předmětů - na FITu jsem na žádný problém nenarazil). Nejsem si jist, zda se tento rok bude akce opakovat, ale pokud ano, účast vřele doporučuji. Další cenné informace můžete získat na specializovaném portálu.

V listopadu minulého roku jsem si tedy podal přihlášku, ve které se kromě osobních údajů vytáhnutých z KOSu uvádí jazykové znalosti, kde můžete narcisticky z drop-downu vybrat, že úroveň vaší angličtiny je „výborná“, zatímco japonštinu máte pouze „základní“ (v době vyplňování přihlášky jsem se japonsky učil cca 2 měsíce :). Dále se otestuje, zda splňujete minimální počet kreditů a studijní průměr (nebojte se, dolní hranice je, alespoň v případě FITu, 2.4, tj. skoro samá D). Poslední důležitou položkou je motivační dopis, který může vypadat například takto. Celý tento formulář odešlete ke schválení studijnímu proděkanovi vaší fakulty a jde se dále.

Prosinec byl ve znamení jazykových zkoušek. Pokud bude studium na zahraniční univerzitě(-tách) probíhat v angličtině, pak vás čeká písemný test a následná ústní zkouška. Z obojího je nutné dostat minimálně polovinu bodů, nicméně pokud bojujete v prvním kole, je dobré mířit na maximum. Pocitově bych obtížnost testu zařadil někam mezi B2 a C1. S jeho zvládnutím jsem neměl problém, ale u některých otázek jsem se pozastavil. Pokud tedy angličtinu neužíváte každý den, doporučuji se na test připravit. Forma je podobná obdobným testům, setkáte se s klasickými „doplňovačkami“ i se slohovou pasáží. Pokud dostanete více než 10 bodů, postupujete k již zmíněné ústní části. Ta probíhala ve dvojicích před komisí cca čtyř lidí a konverzace se vedla ve velmi uvolněném duchu. Byl jsem tam s jedním FELařem, který také mířil do Japonska, tak se nás vyptávali, co na té zemi vidíme, jestli nám chutnají plody moře a podobně.

Poté následuje takřka měsíční pauza, kdy každým dnem očekáváte e-mail od rektorátu. Ten můj dorazil 16. ledna 2015 v jednu hodinu odpoledne. Stálo v něm, že jsem uspěl a že mám do konce týdne potvrdit svůj zájem a vybrat si semestr, ve kterém chci vyjet.

V únoru mi byla založena tzv. karta studenta v systému Mobility, která bude sloužit ke komunikaci mezi vámi a rektorátem před začátkem, v průběhu a po skončení výjezdu. Také jsou zde k dispozici přesnější postupy šité na míru jednotlivým univerzitám. Následující text se bude věnovat komunikaci s mnou vybranou univerzitou. Your mileage may vary.

V úvodní hromadě formulářů na stránkách Hosei University nalezneme šestistránkový dokument s vlastní přihláškou, která pravděpodobně vyvolá nejeden dotaz (tyto a mnohé další vám zodpoví na informační schůzce pracovníci zahraničního oddělení rektorátu), papír o zdravotní způsobilosti, dvoustránkový motivační dopis a přihlášku k JASSO stipendiu, v případě, že vám na něj vychází studijní průměr. Dále je nutné přiložit kopii certifikátu z angličtiny (FCE, TOEFL,…), papír se studijními výsledky, který vám vyjedou na studijním oddělení vaší fakulty, papír s výší zůstatku na bankovním účtu a čtyři pasové fotografie. Všechno se vyplní, vytiskne a následně pošle do Japonska k dalšímu zpracování.

Celý březen se prakticky nic nědělo a tak přejdeme rovnou na duben. V polovině měsíce mne kontaktovala informatická fakulta na Hosei, že by rádi motivační dopis (třetí v pořadí :) a dali mi na výběr z oborových předmětů. Japonci jsou velice dochvilný národ, a pokud jste jako já a necháváte věci na poslední chvíli, budou vám na e-mail chodit časté upomínky.

V květnu mi přišel dopis o přijetí z japonské strany a údaje o akademickém roku. Takřka ihned jsem s kolegou začal řešit letenky, nakonec jsme vybrali Lufthansu, která umožňuje vzít si s sebou (speciálně do Japonska) dvě 23kg zavazadla. Zpáteční letenka nás vyšla na vcelku příjemných 15 tisíc korun.

V červnu se (až na četné zkoušky) nic nedělo. Začátkem července mi poštou přišel tzv. Certificate of Eligibility, na jehož základě je možné požádat o vízum. S kolegou jsme tedy zašli na japonskou ambasádu, kde jsme vyplnili další formulář a po týdnu si přišli zpátky pro své pasy. Ve virtuální rovině se řešili věci jako ubytování, vyzvednutí na letišti a podivný on-line test z japonštiny.

Nyní je začátek srpna a poslední krok, který mne čeká je uzavření finanční dohody na rektorátu. Koncem srpna mi má dojít finální paklík informací z Hosei a pak hurá do Japonska.

Úvodní fotografie CC BY-SA (link)